Zajímavá místa

Zajímavá místa

Fara Napajedla
Zámek Napajedla
Zřícenina tvrze Leopoldov
Zámek Pohořelice
Hradiště Spytihněv
Radnice Napajedla
Starý zámek Napajedla
Socha sv. Floriána
Panský dům – Hrubá hospoda
Zemědělská usedlost 90 Topolná
Zemědělská usedlost 93  Topolná
Budova školy v Komárově

Svatá voda – Kaménka
Slanica
Dub u Komárova
Lípa v Halenkovicích
Lípa u kapličky Žlutava
Zámecký park Napajedla
Zámecký park Pohořelice
Hřbitovní kaple Napajedla
Kaménka u Malenovic
Kostel sv. Antonína Komárov
Kostel Neposkvrněného početí
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel sv. Josefa
Kostel sv. Cyrila a Metoděje
Kostel sv. Bartoloměje
Kostel sv. Jiljí Pohořelice
Kaple Panny Marie v Pohořelicích
Kostel sv. Jana Pohořelice
Kaple Panny Marie Karlovice
Kostel sv. Zdislavy Oldřichovice
Paraskupina Bohuš Žlutava
Obětem 1. sv. války Napajedla
Padlým ve 2. sv. válce Napajedla
Kamenný kříž Napajedla
Američtí letci Napajedla
Paměť osvobození Žlutava
Obětem 1. sv. války Žlutava
Pomník K. H. Borovského Napajedla
Přistání bombardéru Prusinky
Odbojáři na Kalvárii
Vyhlídka
Vyhlídka
Vyhlídka
Vyhlídka
Vyhlídka
Vyhlídka
Baťův kanál, plavební komora Spytihněv
Žlutavský kamenolom
Farma Žlutava
Pumptrack Žlutava
Motokrosová trať Žlutavská rokle
Hraniční kámen – U Kameňa
Radiokomunikační středisko Topolná
Přístaviště Napajedla – centrum
Přístaviště Napajedla – Pahrbek
Rekreační areál Pahrbek
Informační centrum Napajedla
Muzeum Napajedla
Restaurace Pahrbek
Cyklobistro
Restaurace Baltaci
Pizza Halló
Café Klášter
Cukrárna Gabriela
Restaurace Chmelnice
Bar U Nás
Restaurace U Přístavu
Restaurace Na Kapli

Kultura & historie

Fara Napajedla

Barokní budova fary pochází z 80. let 17. století a stojí na místě starší budovy připomínané již k roku 1416. Tvoří jednotný komplex s novostavbou kostela sv. Bartoloměje a dodnes je sídlem římskokatolického farního úřadu. Vnitřní vybavení bylo zcela modernizováno. Dochoval se však farní archiv a sbírka misálů. V průběhu 17. století fara sloužila také jako útočiště pro chudé a nacházela se v ní škola. Rozsáhlé zahrady v zadním traktu byly zmenšeny odkupem části pozemku pro stavbu nové školy v 30. letech 20. století. V současné době jsou upraveny okrasně a příležitostně slouží jako místo setkávání zdejších farníků a katolické mládeže.

Fara Napajedla

Barokní budova fary pochází z 80. let 17. století a stojí na místě starší budovy připomínané již k roku 1416. Tvoří jednotný komplex s novostavbou kostela sv. Bartoloměje a dodnes je sídlem římskokatolického farního úřadu. Vnitřní vybavení bylo zcela modernizováno. Dochoval se však farní archiv a sbírka misálů. V průběhu 17. století fara sloužila také jako útočiště pro chudé a nacházela se v ní škola. Rozsáhlé zahrady v zadním traktu byly zmenšeny odkupem části pozemku pro stavbu nové školy v 30. letech 20. století. V současné době jsou upraveny okrasně a příležitostně slouží jako místo setkávání zdejších farníků a katolické mládeže.

Zámek Napajedla

Od roku 1755 sídlila ve starém zámku dědička napajedelského panství hraběnka Marie Anna se svým manželem Quidobaldem z Ditrichštejna. V roce 1764 manželé zahájili stavbu zámku nového. Zvolili místo na vyvýšenině nad řekou, kde se nacházela starší budova ovčína, dnes částečně zahrnutá do sklepní části terasy na severní straně svahu.

Stavbu vedl ditrichštejnský stavitel Antonín „Mates“ Slováček podle návrhu ditrichštejnského dvorního architekta Františka Antonína Grimma. Stavět se začalo 12. dubna 1764. Začátkem roku 1767 zemřela Marie Anna a dědičkou ustavila mladší dceru své sestry Marie Amálie, usazené na bystřickém panství. Manžel Quidobald z Ditrichštejna obdržel finanční obnos a užívání Napajedel až do smrti v roce 1772. Rozestavěný zámek, z něhož už nejspíš bylo dokončeno severní a západní křídlo, zdědila Marie Terezie della Rovere di Monte l’Abbate, která se svým manželem Ludvíkem Cobenzlem dokončila stavbu jižního křídla. Erby obou manželských párů jsou umístěny naproti sobě nad vchody do severního a jižního křídla z čestného dvora.

Oproti Grimmovu návrhu došlo při realizaci k menším změnám dispozice a k výraznému zjednodušení plastického dekoru fasády. V zámku se nacházejí typické klenby – plochá kopule, ploše valené klenby, ploché stropy s fabiony odsazené mohutnými římsami. V západním křídle je situován velký oválný zrcadlový sál (Salon a Italienne), k němuž patřil balkon s výhledem do okolí. Jižním směrem se nacházely tři velké společenské místnosti a jižní křídlo sloužilo jako obydlí majitelů. Severním směrem přiléhala k Velkému sálu jídelna (Sale a Manger) a dva pokoje pro hosty. Severní křídlo bylo vyhrazeno pokojům pro hosty, velkému půlkruhovému schodišti a zámecké kapli. O barokním vzhledu kaple nemáme žádné zprávy, víme, že zde visely obrazy sv. Františka a sv. Klimenta od vídeňského malíře Jana Nepomuka Höfela z roku 1825. Snad roku 1854 byla kaple přestavěna v neogotickém stylu.

Patrně v první čtvrtině 19. století byly přistavěny empírové sloupové terasy na západním a jižním křídle. Velká terasa nesená osmi sloupy objímala ze všech tří stran rizalit na západním průčelí, ale v roce 1870 byla odstraněna. Nahradil ji menší portikus s balkonem, nesený čtyřmi sloupy z původní terasy. Druhá čtveřice sloupů byla použita na stavbu nového balkonu v ose východního rizalitu, který nahradil starší a drobnější barokní balkon. Úpravy byly dokončeny v roce 1872.

Od roku 1896 probíhala rozsáhlá modernizace zámku, při které sloučením dvou místností vznikla nová velká jídelna v 1. patře jižního křídla. Původní velké barokní slavnostní schodiště ve východním rizalitu nahradilo současné dřevěné schodiště s barokizující kuželkovou balustrádou. Do dvou nik východní stěny vestibulu byly zavěšeny dva monumentální obrazy malíře Žádníka. Všechna okna nahradily kopie oken původních, doplněné soudobými mosaznými olivkami. Některá dveřní křídla nahradily tvarově věrné kopie a barokní profilaci dostala také zcela nová křídla, kromě vestibulu a Velkého sálu natřená barvou slonové kosti.

 

V roce 1919 majitelka Marie Baltazzi zamýšlela odstranit představené portiky s balkony při východním i západním průčelí a nahradit je opět menšími balkony. Návrh úpravy včetně vjezdů vytvořil uherskohradišťský architekt Dominik Fey a stavbu prováděl Alois Dostál z Napajedel. Oba portiky včetně terasy s balkonem u jižní fasády byly odstraněny v roce 1921. Vznikly tak současné balkony s ozdobným kovaným zábradlím vysazené na mohutných kamenných konzolách. Tři se nacházejí na západním rizalitu, jeden na východním průčelí a jeden na jižní fasádě. Jedná se o volné kopie barokních balkonů na zámku ve Vizovicích, které projektoval František Antonín Grimm.

V roce 1934 bylo vnitřní zařízení zámku rozprodáno ve veřejné dražbě a 1. září 1935 byl zámek i se zbytkem napajedelského velkostatku (včetně hřebčína) prodán veřejnou dražbou jedinému zájemci – firmě Baťa, a. s. ve Zlíně za 3.160.000 Kč. Šéfem firmy byl v této době Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr tragicky zemřelého zakladatele, Tomáše Bati. Zámek i přilehlý park chtěl nejprve otevřít veřejnosti a stavbu přeměnit na společenský dům. Později se však rozhodl zámek přebudovat na rodinné sídlo. S přestavbou se započalo 1. června 1938 a na úpravách se podíleli architekti Josef Gočár a Vladimír Karfík. Měnily se některé dispozice a výzdoba interiéru, opravovaly se fasády a renovovala okenní křídla. Nově byl vybudován bazén s altánkem před jižním křídlem.

Po znárodnění celého podniku Baťa se firma Fatra a. s. stala novým majitelem zámku. Ještě koncem roku 1945 byly místnosti druhého patra rozděleny příčkami a upraveny na byty pro zaměstnance. V roce 1949 byla Krajinskému muzeu Gottwaldov darována velká sbírka zbraní. V zámku Fatra zřídila odborné učiliště státních pracovních záloh s internátem. Bývalý kinosál v 2. patře byl rozdělen příčkami na tři ložnice, zásadní úpravou bylo přepažení zámecké kaple v roce 1953.

Po revoluci v roce 1989 se provoz zámku pro firmu Fatra stal neudržitelným, a tak v roce 2000 odprodala městu Napajedla objekty Klubu kultury v zámeckém parku. V roce 2008 odkoupila zámek s areálem parku společnost Zámek Napajedla s. r. o., která jej vlastní dodnes. Paralelně probíhá postupná rekonstrukce a modernizace interiérů i exteriérů, budova zámku slouží hotelovému ubytování, pořádání společenských akcí a svateb

Zřícenina tvrze Leopoldov

Významnou roli ve středověkých dějinách Pohořelic a okolí hrála dnes již zaniklá obec Podhradí. Ta se vytvořila v blízkosti stejnojmenné tvrze – dnes jsou zříceniny hradu zarostlé lesem, na okraji mírně klesajícího svahu nad potokem (v blízkosti stojí barokní kostel sv. Jiljí a dvůr Leopoldov). Panské sídlo v dnes zaniklé vsi Podhradí představovalo typ sídla nižší šlechty – něco mezi tvrzí a hradem (oběma pojmy jej označují i dochované písemné prameny). 

Existence tvrze (nebo hradu, chcete-li) byla ale starší. Dle archeologických nálezů lze předpokládat, že zde stála už na přelomu 13. a 14. století. První zmínky o tvrzi a statku však pocházejí teprve z druhé poloviny 14. století, kdy jsou připomínáni první majitelé – Herbord z Podhradí a jeho syn Zdislav. V roce 1368 byla sepsána kupní smlouva, na jejímž základě podhradský statek koupil Radslav z Měnína – v soupisu je uveden rozsah kupovaného majetku (ves Podhradí s hradem, vsi Svojšice, Pěnkov, Pohořelice a Oldřichovice). Dalším majitelem se stal už v roce 1371 Mikuláš z Malenovic a později jeho příbuzný Mikšík z Malenovic. Ten přikoupil ves Komárov (1384) a žil v Podhradí zhruba do roku 1417, kdy zemřel a majetek zdědili jeho synové Smil a Markvart. Z období těchto majitelů je důležité, že je v listinách připomínána existence kostela ve vsi a faráře, který u něj byl ustanoven (dokonce se zmiňuje i konání mší na tvrzi, což by znamenalo, že tam musela být nějaká kaple). Od roku 1437 byli vlastníky páni z Krumsína – Jindřich House a Jan House. Jejich vlastnictví bylo potvrzeno zápisem do zemských desek (1464), v němž se zmiňuje ves Podhradí se dvorem a kostelem, ves Komárov se dvorem, dále Pěnkov, Oldřichovice a Pohořelice (nezmiňují se Svojšice, které zanikly). Tvrz v Podhradí je však uváděna jako pustá. Také v dalších zápisech (z let 1501 a 1508) se tvrz popisuje jako pustá a opuštěná.

Kdy tvrz zanikla nebo byla zničena, tedy není jasné. V literatuře se uvádí období mezi lety 1437 a 1464, tzn. období od příchodu Jindřicha Housete z Krumsína a zápisem o pusté tvrzi v zemských deskách.

Archeologickým výzkumem bylo potvrzeno, že tvrz vyhořela; zda šlo nešťastnou náhodu nebo důsledek nějakého vojenského konfliktu už zřejmě nezjistíme. Stále však zřejmě ve vsi fungoval dvůr a kostel – dokládají to nálezy úlomků keramiky z přelomu 15. a 16. století; lidé zde tedy žili a hospodařili i po zániku panského sídla. Až při prodeji majetku roku 1508 je i ves Podhradí uváděna jako pustá. Z celého sídla tak existoval pouze kostel, který se nacházel přibližně tam, kde dnes leží hřbitov a barokní kostel sv. Jiljí.

Dnes je areál tvrze zarostlý lesem. O její existenci napovídají již jen terénní nerovnosti, které umožňují udělat si určitou představu, jak to tu kdysi mohlo vypadat (žádné vyobrazení ani popis tvrze totiž není k dispozici). Hradní jádro tak má tvar lichoběžníku (o rozměrech cca 32×27 metrů) a bylo obehnáno obvodovou hradbou. Před touto hradbou byl příkop a valy, které jsou viditelné dodnes. Dá se předpokládat, že tvrz byla budována z kamenného zdiva, které ale dnes již není na první pohled k vidění. Nelze ani jasněji určit, kde se nacházela brána do areálu tvrze nebo kde stála věž (pokud tu nějaká vůbec byla). Jistotou tak zůstává, že se ve tvrzi nacházela nějaká kaple, kde se mohla vrchnost účastnit bohoslužeb, bez toho aby musela navštívit kostel. Funkci tvrze jako panského sídla v pozdějších staletích převzal pohořelický zámek. Poslední připomínkou zaniklé vsi a dvora tak zůstává kostel sv. Jiljí, u něhož se nachází pohořelický hřbitov a hospodářský dvůr, který zde obnovil hrabě Leopold Sternberg roku 1829, aby sloužil jako ovčín. Po zakladateli převzal i svůj dnešní název – Leopoldov.

Kostel Neposkvrněného početí Blahoslavené Panny Marie

Příběh spojený s pomníkem odbojářů na Kalvárii je typickou ukázkou toho, jak represivní nacistický aparát fungoval do posledních dnů okupace Čech a Moravy. Vše začalo v Kunovicích 21. dubna 1945. jak represivní nacistický aparát fungoval do posledních dnů okupace Čech a Moravy.

Příběh spojený s pomníkem odbojářů na Kalvárii je typickou ukázkou toho, jak represivní nacistický aparát fungoval do posledních dnů okupace Čech a Moravy. Vše začalo v Kunovicích 21. dubna 1945. Dva příslušníci uherskohradišťské úřadovny gestapa zde navštívili obchod Tomáše Trubáka a představili se mu jako příslušníci zahraničního odboje (konkrétně jako ruský a anglický parašutista). Takováto připravená provokace byla obvyklým způsobem práce gestapa při snaze odhalit odbojáře. Trubák jim uvěřil a zavolal do obchodu další členy místního odbojového hnutí – Aloise Šestáka a Františka Černého. Následně se oba příslušníci gestapa legitimovali, všechny tři muže zatkli a chtěli je odvézt do Uherského Hradiště. Přitom se Františku Černému podařilo na ulici utéct a až do osvobození se skrýval v ilegalitě. Trubák a Šesták byli v Uherském Hradišti podrobeni tvrdým výslechům, na jejichž základě.

Příběh spojený s pomníkem odbojářů na Kalvárii je typickou ukázkou toho, jak represivní nacistický aparát fungoval do posledních dnů okupace Čech a Moravy. Vše začalo v Kunovicích 21. dubna 1945. Dva příslušníci uherskohradišťské úřadovny gestapa zde navštívili obchod Tomáše Trubáka a představili se mu jako příslušníci zahraničního odboje (konkrétně jako ruský a anglický parašutista). Takováto připravená provokace byla obvyklým způsobem práce gestapa při snaze odhalit odbojáře. Trubák jim uvěřil a zavolal do obchodu další členy místního odbojového hnutí – Aloise Šestáka a Františka Černého. Následně se oba příslušníci gestapa legitimovali, všechny tři muže zatkli a chtěli je odvézt do Uherského Hradiště. Přitom se Františku Černému podařilo na ulici utéct a až do osvobození se skrýval v ilegalitě. Trubák a Šesták byli v Uherském Hradišti podrobeni tvrdým výslechům, na jejichž základě.

Příroda

Kostely a kapličky

Pomníky

Vyhlídky

Další zajímavosti

Restaurace & kavárny